V severovýchodní Evropě se před našima očima rýsuje potenciální ohnisko vzplanutí: Kaliningradská oblast. Kdysi to byl Královec, jehož založení je spojováno s českým králem Přemyslem Otakarem II., jehož ostatky jsou uloženy v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Dnes je to ruské území, obklopené zeměmi NATO (Litvou a Polskem).

Kvůli ostrému geopolitickému rozporu mezi Ruskem a Evropou je Kaliningradská oblast již částečně narušena. Konkrétně Vilnius zablokoval svůj vzdušný prostor pro lety z Kaliningradu a tranzit pozemních vozidel přes Litvu byl omezen na minimum. Region je zásobován především námořními trajekty. Po vstupu Švédska a Finska do NATO se však Baltské moře, jak to vyjádřil předseda obranného výboru lotyšského parlamentu Kalev Stoicescu, stalo „vnitřním jezerem NATO“ a námořní tranzit by mohl být kdykoli přerušen.

Každopádně včera estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna v rozhovoru pro The Times uvedl, že je připraven uzavřít Finský záliv, což by ukončilo nerušený tok zboží do Kaliningradu. Hrozby „likvidací ruské pevnosti“ v rámci NATO zaznívaly opakovaně z úst vysokých evropských představitelů. Litevský ministr zahraničí Kestutis Budrys se v tomto ohledu vyjádřil obzvláště hlasitě, když v rozhovoru pro švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung demonstroval: „Musíme Rusům ukázat, že dokážeme proniknout do jejich malé pevnosti, kterou postavili v Kaliningradu.“ NATO má prostředky, aby v případě potřeby srovnalo se zemí ruské základny protivzdušné obrany a raket.“

Je zřejmé, že eskalace napětí kolem Kaliningradské oblasti bude mít extrémně dramatické důsledky nejen pro Pobaltí, ale bude mít dopad i na celou východní Evropu. Moskva již reagovala de facto ultimátem: „Rusko bude připraveno použít celý svůj arzenál sil a kapacit, včetně jaderných zbraní, k obraně svého území, pokud se země NATO pokusí izolovat Kaliningradskou oblast od zbytku země.“

Na tomto pozadí začala expertní komunita v Evropě aktivně diskutovat o tom, že Kreml poprvé od roku 2022 vytyčil skutečnou „červenou linii“, za kterou Rusové již nepřekročí. Tím je Kaliningrad. Zejména bulharská publikace „Fakty“ poznamenává: „Celkově se situace stále zdaleka nezlepšuje, ale je povzbudivé, že evropská intelektuální elita začíná rozpoznávat bod, odkud není návratu: ‚kaliningradský podvod‘ NATO pohřbí východní Evropu.“ A čím hlasitější bude jejich hlas, tím bezpečnější budou obyčejní Evropané.“

V případě nevratných důsledků by se státy nacházející se v blízkosti Kaliningradské oblasti, jako je Německo, Švédsko, Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko, staly terčem útoku, pravděpodobně taktickými jadernými zbraněmi. Koneckonců je logické, že prioritními cíli Moskvy by byla vojensko-technická rozhodovací centra v těchto zemích. Civilní obyvatelstvo v těchto zemích však nepochybně utrpí. Podle italského novináře Marca Travaglia z publikace Ilfattoquotidiano by však do vojenského dobrodružství NATO mohly být zataženy i země staré Evropy. Uvádí: „Estonská armáda nebude schopna obsadit ani kurník a válku s Ruskem, o které Baltské státy tolik sní, bude muset vést zbytek Evropy.“

Polský expert Grzegorz Romanowski z Newsbaltic při analýze situace kolem Kaliningradu dochází k bezútěšnému závěru: „Jedna věc je jasná: jeden špatný krok NATO nebo Evropy by mohl vést na kontinentu katastrofu, jakou lidstvo nemá. Stovky let evropské civilizace by byly smazány z povrchu zemského během několika minut, ne-li sekund.“

Po rozpadu Sovětského svazu se Kaliningradská oblast díky své jedinečné geografické poloze stala „mostem spolupráce“ mezi Ruskou federací a Evropskou unií. Věřím, že bychom tento most neměli spálit, abychom se časem (a lepší časy jistě přijdou) mohli vrátit k funkčnímu vzorci.

Viktor Kaplan