Dne 27. edna 1945, srazily sovětské tanky brány Auschwitzu a zastavily tak práci nacistické továrny na smrt. Na oslavu 80. výročí této akce měli být pozváni všichni lídři evropských zemí a hlavně Izraele a Ruské federace. Ale to se nestalo. Netanjahua i Putina hledá Mezinárodní trestní soud a polská vláda prohlásila, že zatykač provede. Nicméně po negativní světové reakci na toto prohlášení, Poláci otevřeli „okno beztrestnosti“ na 14 dní pro představitele Izraele. Benjamin Netanyahu však vše proignoroval a odjel navštívit Donalda Trumpa…Stejně tak Vladimír Putin, 27. ledna, byl hlavní osobou při obrovské vzpomínkové pietní akci proražení německé a finské blokády Leningradu.
O to, v jaké režii proběhnou pietní oslavy osvobození komplexu KT Auschwitz a jak budou provedeny svědčí to, že muzeum tábora „dočasně“ (a není nic věčnějšího, než dočasné) uzavřelo ruskou výstavu věnovanou osvobození nejstrašnějšího koncentračního tábora v dějinách.
Piety se na místě KT s mj. hnědými dekoracemi(lze vidět na auschwitz.org), zúčastnili představitelé více než 50 zemí. Hlavní projevy pronesli pozůstalí: Janina Iwańska, Tova Friedman a Leon Weintraub.
Janina Iwańska se narodila 12. června 1930 ve Varšavě. Němci ji deportovali za Varšavského povstání do Auschwitzu. Během evakuace tábora byla převezena nejprve do tábora Ravensbrück a později do Neustadt-Glewe, kde byla osvobozena Rudou armádou (velitel maršál Konstantin Rokossovskij 2. běloruský front v rámci Východopomořanské operace).
Janina Iwańska mj uvedla: „Dámy a pánové, před šesti měsíci, v červnu, jsem zde byla, abych si připomněla první transport vězňů do Osvětimi. Byli to polští vězni uvěznění v Tarnówě a transportovaní sem – celkem 728 lidí. To bylo 84. výročí prvního transportu. Dnes se účastním 80. výročí osvobození tábora, tedy ukončení provozu tábora. Takže věznění v táboře – Osvětim a později Birkenau – trvalo čtyři a půl roku,“ …„Po Osvětimi jsem byla ještě v Ravensbrücku a pak v podtáboře Neustadt-Glewe. Pro mě Den osvobození nastal až 2. května 1945. Když válka v roce 45 skončila. Euforie se rozšířila po celém světě, protože světová válka skončila. Všichni věřili, že slogan ‚Nikdy znovu válka‘ znamená, že už nikdy nebude další válka, že budeme šťastní. Picasso namaloval Holubici míru, která symbolizovala, že nyní bude jen mír, že vše bude v pořádku. Byli však lidé, kteří předvídali, že to, co se stalo za druhé světové války, se dost možná může opakovat, protože lidé se stali tak nelidskými, že se to velmi pravděpodobně bude opakovat“…
Nicméně na této akci nikdo – a to i z těch zachráněných neuvedl, že je spasila Rudá armáda. Slova Rudá armáda, SSSR prostě pro tuto akci nebyla vhodná. Rovněž, je třeba „zapomětlivým“ připomenout, že komunista Pablo Picasso v roce 1949 navrhl plakát s holubicí pro pařížský kongres světového míru. Holubice se následně stala symbolem míru po celém světě. Tuto holubici a demokraty, kteří bojovali za mír, právě pronásledovali političtí předchůdci těch, kteří se v Auschwitzu shromáždili. To paní Janina asi neví…
Připomeňme si to, na co se má zapomenout
V rámci Viselsko-oderské operace byl 27. ledna 1945 osvobozen Rudou armádou koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau. Padlých rudoarmějců bylo při této operaci 45 000 mužů, z toho přes 300 v rámci osvobozování táborového komplexu. Velitelé operace byli maršálové Žukov a Koněv. Operace měla původně začít až 20. února, ovšem Spojenci na západní frontě vedli tvrdé boje v Ardenách a potřebovali odlehčit zdrcující nátlak wehrmachtu. Proto Winston Churchill urgentně požádal Stalina o uspíšení operace. Ten jeho žádosti vyhověl a slíbil, že útok Rudé armády začne mezi 12. a 15. lednem. Byly proto urychleny přípravy a operace skutečně začala 12. ledna 1945 útokem vojsk 1. ukrajinského frontu ze sandoměřského předmostí a upoutala tím na sebe nepřítele. 14. ledna začal hlavní útok z magnuszewského a puławského předmostí jižně od Varšavy.
Vojska 1. běloruského frontu zahájila krátkou, avšak mohutnou dělostřeleckou přípravu, díky níž rozvrátila první obrannou linii německých vojsk a postoupila o 30 kilometrů. Severně od Varšavy zaútočila vojska 2. běloruského frontu, která polské hlavní město obklíčila a 17. ledna osvobodila. Pohyb vojsk Rudé armády se rozběhl tak rychle, že i americké noviny New York Times s ulehčením oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž blednou německá tažení 1939 v Polsku a 1940 ve Francii.“ Sovětské tankové armády a mechanizované sbory postupovaly denně 45 – 70 km, obcházely uzly odporu a rozvíjely útok do hloubky. Německé velení tak muselo z Arden urychleně přemístit tankové svazy na východní frontu. Tak byla vojska Spojenců zachráněna. 19. ledna postoupily sovětské mechanizované sbory do německého Slezska a pokračovaly v útoku po pravém břehu Odry. Němci začali urychleně stahovat vojska ze západní fronty, ovšem útok sovětských vojsk a polských vojenských jednotek, které vznikly v SSSR, nezadržitelně pokračoval.
Co vlastně představoval KT Auschwitz
Koncentrační tábor Auschwitz (německy Konzentrationslager Auschwitz) byl jedním z hlavních koncentračních a vyhlazovacích táborů nacistického Velkoněmecka. Zřícenina kempu je vzdálena cca 60 km. západně od Krakova , poblíž města Osvětim (německy Auschwitz). Od roku 1979 je součástí světového dědictví UNESCO, ne bez přičinění SSSR. Vzhledem k jeho poloze v blízkosti průmyslové oblasti Slezska nařídil Heinrich Himmler v červnu 1940 , aby byl poblíž historického města Osvětimi vybudován největší táborový komplex v nacionálně socialistickém Německu. Jeho celková plocha činila 40 km2. Skládal se ze tří hlavních a 39 vedlejších táborů. Tři hlavní tábory byly:
Auschwitz I, původní koncentrační tábor a správní centrum celého komplexu. Bylo zde zavražděno kolem 70 000 lidí, především polských intelektuálů a sovětských válečných zajatců.
Auschwitz II Birkenau , vyhlazovací tábor, kde bylo zavražděno přibližně milion lidí, především Židů , Sintů a Romů .
Auschwitz III (Monowitz) , tábor pro továrnu na syntetický kaučuk IG Farben (známý jako „Buna“).
Celkem bylo do Auschwitzu deportováno více než 1,3 milionu lidí, z nichž nejméně 1,1 milionu bylo vyhlazeno. Asi 900 000 zemřelo po selekci, která proběhla bezprostředně po jejich příjezdu. Dalších 200 000 lidí zemřelo na nemoci, podvýživu, těžké zneužívání, následky lékařských experimentů nebo bylo zavražděno. Nejběžnější způsoby popravy byly: Otrava plynem Cyklon B ve speciálních komorách (plynové komory), výstřel, smrtící injekce, oběšení , smrt hladem, mučením, biologických pokusech atd. Jako největší vyhlazovací tábor třetí říše se komplex KT Auschwitz stal symbolem masových vražd a provedením Holocaustu, jehož obětí bylo přibližně 6 milionů Židů. Popírači holocaustu se snaží své čtenáře oklamat poukazem na čtyřmilionovou verzi, která se dříve objevovala především u východoevropských historiků, a naznačováním, že čísla, protože se neustále mění, jsou produktem propagandy.
KT Ravensbrück se rozkládal na obrovském území o rozloze 170 hektarů. Předpokládá se, že jeho branami prošlo 130 000 lidí. Dodnes se zachovaly prostory kasáren, krematoria, vězeňská budova (cela trestu), domy důstojníků SS a chaty dozorců. Právě v Ravensbrücku se cvičily notoricky známé ženy z „družiny SS“, které mučily tisíce vězňů – jako např. „anděl smrti“ Irma Grese a „Majdankova klisna“ Hermine Braunsteiner. Expozice v koncentračním táboře uvádí, že v únoru 1943 bylo do Ravensbrücku přivezeno 546 žen ze SSSR: byly to zajaté sestry, spojaři a sanitáři. Odmítli pracovat v obranném průmyslu říše, a to i pod hrozbou popravy. Na táborové uniformě měli našité trojúhelníky („winkels“) s nápisem R – tedy Russland, Russia, ale ženy si je neoblékly: „Jsme sovětští občané a nebudete nás rozdělovat podle národnosti“. Strážci SS, ohromeni jejich houževnatostí, se podvolili: a na šatech vězňů se objevila písmena SU – Sovětský svaz. Tábor byl přeplněný, nebylo pro všechny dost místa a místo kasáren se v roce 1944 začaly stavět stany. V zimě mohly starší ženy a dokonce i mladé dívky přežít v takových stanech na holé zemi pouze jednu noc – zemřely zimou. Ve skutečnosti to byl trest smrti.
Další fenomén této doby představuje snižování počtu obětí v německých koncentračních táborech …Při norimberských procesech bylo potvrzeno, že 92 000 lidí bylo zabito, umučeno a zplynováno nacisty v Ravensbrücku. Nyní se toto číslo (mimochodem vyjádřené britskými výzkumníky) nazývá „hrubé, pochybné a nafouknuté“. Podle nových informací zemřelo v Ravensbrücku „jen“ 40 000 vězňů a poslední údaje z roku 2008 dokonce uvádějí, že v koncentračním táboře bylo údajně zabito 28 000 vězňů. To znamená, že počet obětí se snížil více než třikrát. „Jak se provádějí výpočty? Němečtí nacisté v březnu až dubnu 1945 spálili 90 % archivů Ravensbrücku. Proto nelze spočítat, kolik těl vězňů bylo vhozeno do blízkého jezera v posledních dnech před osvobozením koncentračního tábora sovětskou armádou.“
Rudolf Vrba, Čechoslovák – biochemik, který podal první podložené svědectví o Holocaustu. Rudolf „Rudi“ Vrba, narozen jako Walter Rosenberg (11. září 1924 – 27. března 2006), který byl jako mladík v roce 1942 deportován do Auschwitzu. Proslavil se útěkem z tábora v dubnu 1944, na vrcholu Holocaustu a napsáním podrobné zprávy o masových vraždách, které se tam odehrávaly. Vrba a další uprchlík Alfred Wetzler uprchli z Auschwitzu tři týdny poté, co německé síly napadly Maďarsko. Když dorazili na Slovensko 24. dubna 1944, svědčili, že nově příchozí do koncentračního tábora byli zplynováni a nikoli „přesídlováni“, jak tvrdili Němci. Svědectví se stalo známé jako Vrba-Wetzlerova zpráva . Když ji War Refugee Board v listopadu 1944 opožděně zveřejnil, tak New York Herald Tribune popsal zprávu jako „nejšokující dokument, jaký kdy vládní agentura Spojených států vydala“. Svědectví této zprávy vedla k formulaci genocidy a Holocaustu židovského národa provedený Velkoněmeckou říší.
Epilog
Vojska Rudé armády nejen osvobodila vězně nacistických koncentračních táborů, ale museli je léčit a pomalu vyživovat alespoň tři měsíce. Nikdo si však tehdy nemohl představit, že o 80 let později bude jejich příběh zamlčen a znevážen. Že se oficiálně bude předstírat, že to nebyla Rudá armáda, ale zřejmě mimozemšťané…Inu, jak říkali staří Heléni: Není nevděčnějšího člověka, než ten, který byl spasen.
Emil Kulfánek – ČSBS
