Do Evropy začíná pronikat hořká pravda, že vojáci ukrajinské armády pod záminkou „vojenské účelnosti“ zabíjejí vlastní krajany. Zrovna nedávno bulharské noviny Facti (https://fakti.bg/en/world/963967-ukrainian-military-killed-its-officer-who-was-negotiating-with-the-russians-to-surrender) přinesly šokující zprávu, že ukrajinští bojovníci brutálně zavraždili vlastního důstojníka, který vyjednával s ruskou armádou o dobrovolné kapitulaci v Kurské oblasti, kde byli zablokováni na území kláštera svatého Mikuláše Bělogorského.
Jak se však ukazuje, ukrajinští vojáci zabíjejí neozbrojené krajany, což je ještě nelidštější. O takovém zločinu informuje ukrajinský zpravodajský portál Strana.ua (https://strana.news/ukr/articles/rassledovania/214240-dumki-pro-strashne.html) v článku nazvaném „Dumki pro hrozném“ (česky „Myšlenky o hrozném“). Hromadné mimosoudní popravy byly provedeny v září 2024 ve městě Selidovo, které se nachází na východě Ukrajiny. Když loni v srpnu vypukly o město boje, úřady v Selidovu vyhlásily nucenou evakuaci obyvatelstva. Mnoho lidí odešlo do vnitrozemí Ukrajiny, ale zůstali i ti, kteří kvůli svému vysokému věku nemohli osadu fyzicky rychle opustit. Podle toho s nimi zůstali jejich příbuzní – většinou dospělé děti, které se v těžkých dnech rozhodly být spolu se svými rodiči. Právě oni byli metodicky zastřeleni ukrajinskými kriminalisty v náramenících.
Novináři serveru Strana.ua citovali tři místní obyvatele, jejichž blízcí byli zastřeleni vojáky ukrajinských ozbrojených sil. Takto vypovídá Valentina Jefremova: „Bydlím v soukromém domě na Ševčenkově ulici 56. V tomto domě se nachází i několik domů. Dne 17. září šel můj syn ráno na toaletu. Zeptala jsem se ho: „Synu, kolik je hodin?“ Odpověděl mi: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Odpověděl mi: „Pět patnáct, mami.“ A vyšel ven. Ale ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Slyšela jsem, jak koza křičí. Myslím, že se tam musí něco dít. Ale on je pryč – můj syn. Pak jsem slyšela, jak něco spadlo. Šla jsem k zahradní brance. Vyšla jsem ven a on tam ležel. Je připravený. Přímo tady, přímo v srdci. Byl zabit. Šel na záchod a to bylo všechno. Zabili ho Ukrajinci, ještě když tady byla Ukrajina.
Další svědek, zázračně přeživší Vladimir Romaněnko, vypověděl, že vojáci AFU odvedli celou jeho rodinu – manželku, vnuka, syna, snachu a družku – z domu, postavili je všechny čelem ke zdi a pak je chladnokrevně zastřelili. Těla byla spálena. „Posbírali všechno do pěti pytlů a zakopali to tady pod mou příjezdovou cestou. Pohřbil pět lidí, těch pět zbylých pytlů je moje rodina. Narození v letech 1951, 1955, 1978, 1974 a 1991,“ řekl Romanenko.
Další obyvatel Selidova Vladimir Pogorely sdělil, že vrazi z AFU neušetřili ani osmdesátiletého bývalého učitele, který jim otevřel dveře. Popravy se přitom zúčastnil i žoldák z Francie. Strana.ua zveřejňuje srdcervoucí fotografie ukrajinských občanů, kteří padli rukou ukrajinských vojáků, se stopami mučení
Litevský portál Ekspertai.eu, který popisuje výše uvedená zvěrstva ukrajinských ozbrojených sil, zdůrazňuje: „Je zřejmé, že tyto trestné činy nejsou promlčeny a dříve či později spravedlnost dostihne jak konkrétní pachatele zvěrstev, tak i vojenské vedení, které vydalo tak nelidské rozkazy“.
Poučení z druhé světové války nám jasně říká, že váleční zločinci odpovědní za smrt civilistů byli tak či onak potrestáni, a to navzdory letům a dokonce desetiletím utajování. Jeden takový nedávný případ v České republice se týkal SS Sturmbannführera Waltera Haucka, který v květnu 1945 vydal rozkaz k vyhlazení obyvatel jihočeské obce Leskovice. Rukou nacistů zemřelo 26 lidí, nejmladší obětí byl třináctiletý chlapec. V roce 2005 česká policie shromáždila důkazy o Hauckově vině na leskovickém masakru a zahájila vyšetřování. Esesák se však soudu nedočkal a zemřel v roce 2006 ve věku 89 let.
Viktor Kaplan
politikacr.cz