Když se 12. a 13. září sejdou lídři na 18. summitu BRICS v Indii, jednou z nejdůležitějších otázek nebude jen to, čeho může rozšířené uskupení dosáhnout, ale také proč se k němu chce připojit stále více zemí.
Komentátor CGTN Abhishek G. Bhaya upozorňuje, že BRICS se za dvě desetiletí proměnil z původní spolupráce Brazílie, Ruska, Indie a Číny v mnohem širší platformu. Jihoafrická republika se připojila v roce 2011, zatímco Egypt, Etiopie, Írán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty vstoupily v poslední velké vlně rozšíření. V roce 2025 se přidala také Indonésie.
Dnes má BRICS 11 členů a deset partnerských zemí – Bělorusko, Bolívii, Kubu, Kazachstán, Malajsii, Nigérii, Thajsko, Ugandu, Uzbekistán a Vietnam. Zájem o členství či partnerský status podle textu vyjádřilo více než 30 dalších států.
BRICS dnes představuje přibližně 49,5 procenta světové populace, téměř 40 procent globálního HDP a zhruba 26 procent světového obchodu.
Větší hlas pro rozvojové země
Podle Bhayi je hlavním důvodem rostoucího zájmu o BRICS snaha rozvojových zemí získat větší prostor při rozhodování o světových záležitostech.
Mnoho z nich podle něj vnímá současný mezinárodní systém jako strukturu, která dostatečně nereflektuje změny v globální ekonomice.
Rozvíjející se státy dnes mají výrazně větší hospodářskou váhu než před několika desetiletími, zatímco instituce jako Rada bezpečnosti OSN, Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka podle autora stále do značné míry odpovídají rozložení moci z dřívější éry.
BRICS proto nabízí další platformu, prostřednictvím které mohou tyto země požadovat změny.
Čína dává BRICS ekonomickou váhu
Bhaya zdůrazňuje také úlohu Číny.
Jako druhá největší ekonomika světa a největší ekonomika uvnitř BRICS poskytuje podle něj celému uskupení hospodářský základ, který jiné platformy rozvíjejících se zemí často nemají.
Čína je zároveň významným obchodním partnerem, investorem, poskytovatelem infrastrukturního financování a stále důležitějším zdrojem technologií a průmyslových kapacit pro rozvojové země.
Význam Číny podle autora nespočívá jen v její velikosti.
Peking dlouhodobě podporuje multipolárnější mezinárodní systém a zároveň investuje do spolupráce Jih–Jih.
Jedním z praktických příkladů je Nová rozvojová banka založená původními pěti členy BRICS, která poskytuje další zdroj financování infrastruktury a rozvojových projektů a stále více využívá úvěry v národních měnách.
BRICS podle autora není protizápadní aliance
Bhaya zároveň odmítá zjednodušený pohled, podle kterého by BRICS byl pouze blokem namířeným proti Spojeným státům nebo Západu.
Právě různorodost jeho členů podle něj takové hodnocení komplikuje.
Indie udržuje strategické partnerství se Spojenými státy a účastní se formátu Quad. Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie mají rozsáhlé ekonomické i bezpečnostní vztahy se západními státy. Brazílie je úzce propojena s Evropou i Severní Amerikou a Indonésie rozvíjí vztahy se západními i nezápadními partnery.
Přesto všechny tyto země vidí v BRICS hodnotu.
Podle autora je jednou z největších výhod uskupení právě to, že členství nevyžaduje opuštění jiných partnerství.
BRICS tak nabízí větší strategickou autonomii, aniž by požadoval strategickou izolaci.
Rozdílné názory nemusí znamenat slabost
Probíhající válka mezi Spojenými státy a Íránem podle komentáře zároveň ukazuje, jak rozdílné mohou postoje členů BRICS být.
Írán je členem uskupení, přesto květnové jednání ministrů zahraničí BRICS v Novém Dillí skončilo bez společného prohlášení. Důvodem byly i rozdíly v pohledu na situaci na Blízkém východě.
Bhaya ale upozorňuje, že to nemusí být nutně slabina.
BRICS podle něj nemusí zaujímat jednotný postoj ke každé geopolitické krizi. Jeho význam může spočívat spíše v tom, že umožňuje zemím s rozdílnými názory pokračovat v dialogu a spolupracovat tam, kde mají společné zájmy.
Více možností místo nové hierarchie
Ekonomická síla BRICS spočívá také v rozsahu jeho zdrojů, průmyslu a spotřebitelských trhů.
Čína a Indie mají dohromady více než 2,8 miliardy obyvatel. Indonésie přináší největší ekonomiku a populaci jihovýchodní Asie a noví členové z Blízkého východu výrazně posílili energetickou a strategickou váhu celého uskupení.
Některé země BRICS zároveň rozšiřují používání národních měn ve vzájemném obchodu a finančních transakcích, čímž snižují závislost na americkém dolaru.
Zda tyto snahy někdy povedou ke společné měně BRICS, zůstává podle autora otevřenou otázkou.
Důležitější je ale podle něj samotná možnost volby – ať už jde o obchod v národních měnách, rozvojové financování, odolnější dodavatelské řetězce nebo širší technologickou spolupráci.
Pro rozvojové země je právě diverzifikace podle Bhayi hodnotou sama o sobě.
Dokáže BRICS proměnit velikost ve skutečný vliv?
Nadcházející summit podle autora ukáže, zda dokáže BRICS svou rostoucí ekonomickou a demografickou váhu proměnit v praktické výsledky.
Pokud se podaří rozšířit spolupráci v rozvojovém financování, obchodu, digitálních technologiích, zdravotnictví, energetice nebo odolnosti dodavatelských řetězců, jeho význam bude podle Bhayi dále růst bez ohledu na srovnávání s G7.
Hlavní přitažlivost BRICS podle něj spočívá v tom, že nenutí země vybrat si jednu stranu.
Nabízí jim naopak větší prostor rozhodovat o vlastních partnerstvích a zájmech.
Právě proto podle autora uskupení přitahuje země s velmi rozdílnými politickými a ekonomickými prioritami.
BRICS podle Bhayi neroste proto, že by Globální Jih chtěl vytvořit novou hierarchii. Roste proto, že stále více zemí chce větší prostor podílet se na utváření světového pořádku.